Inverzní problém: rekonstrukce zdrojů z SR

Inverzní problém znamená z naměřených složek pole Schumannovy rezonance (elektrické a magnetické komponenty, jejich spektra a poměry) zpětně odvodit polohu a intenzitu zdrojů — tedy globální bleskové aktivity. Je to opačný směr než dopředný model (forward; klastr J), který z předpokládaného rozložení zdrojů a vlastností dutiny Země–ionosféra počítá očekávané pole.

Princip inverze spočívá v tom, že se dopředný model „obrátí“: hledá se takové rozložení zdrojů, pro které dopředně spočtené pole nejlépe odpovídá tomu naměřenému Pracser 2019. Prakticky se to dělá optimalizací — postupně se upravuje předpokládaná poloha a intenzita bouřkových center, dokud se modelované spektrum neshodne s pozorovaným.

Inverzní problém je ovšem typicky špatně podmíněný (ill-posed): různá rozložení zdrojů mohou dávat velmi podobná pole na jedné stanici. Proto má samostatné měření jen omezenou rozlišovací schopnost a pro spolehlivou rekonstrukci je potřeba buď dodatečné předpoklady (např. tři hlavní tropická bouřková centra — Amerika, Afrika, jihovýchodní Asie), nebo data z více stanic současně (#79).