Rozvoj výzkumu 1960–2000
Po experimentálním potvrzení v roce 1960 se výzkum Schumannovy rezonance postupně rozvinul do samostatného oboru na pomezí geofyziky, fyziky atmosféry a studia blesků.
Po experimentálním potvrzení v roce 1960 se výzkum Schumannovy rezonance postupně rozvinul do samostatného oboru na pomezí geofyziky, fyziky atmosféry a studia blesků. K jeho rozvoji přispěla řada badatelů: D. D. Sentman zpracoval klasické přehledy a charakteristiky jevu (viz Sentman 1995), A. P. Nickolaenko a M. Hayakawa rozvíjeli teorii i pozorování, G. Sátori se zaměřila na souvislost rezonancí s globální bleskovou aktivitou a E. R. Williams na vazbu mezi rezonancemi a teplotou tropů.
Klíčovým mezníkem byl rok 1992, kdy E. R. Williams ukázal, že intenzita Schumannovy rezonance úzce souvisí s teplotou tropické troposféry, a navrhl využít rezonanci jako globální tropický teploměr (global tropical thermometer). Williams 1992
Souhrnné poznatky tohoto období shrnula monografie Nickolaenka a Hayakawy z roku 2002, která se stala referenčním dílem pro celý obor. Nickolaenko Hayakawa 2002
Klíčová slova
Zdroje
- NickolaenkoHayakawa2002Nickolaenko, A. P., & Hayakawa, M. (2002). Resonances in the Earth–Ionosphere Cavity. Kluwer Academic Publishers. — Monografie.
- Sentman1995Sentman, D. D. (1995). Schumann resonances. In H. Volland (Ed.), Handbook of Atmospheric Electrodynamics, Vol. I (s. 267–295). CRC Press. — Klasický přehled. doi:10.1201/9780203719503
- Williams1992Williams, E. R. (1992). The Schumann Resonance: A Global Tropical Thermometer. Science, 256(5060), 1184–1187. doi:10.1126/science.256.5060.1184Otevřít zdroj