SR na dalších tělesech a astrobiologický význam

Obecné kritérium platí pro libovolné těleso: vodivý povrch (nebo jiná vodivá spodní hranice) plus vodivá ionosféra dávají dohromady dutinový rezonátor, a pozorovatelná SR v něm vyžaduje zdroj buzení — typicky atmosférické elektrické výboje Yang 2006. Tento princip je proto přenositelný na další planety i měsíce s dostatečně hustou atmosférou.

Z toho plyne astrobiologický význam SR. Rezonance funguje jako nepřímý indikátor blesků a atmosférické elektřiny, a tedy jako zdroj informací o dynamice atmosféry — o počasí, o konvekci a o energetických procesech v plynném obalu tělesa. Atmosférické výboje navíc bývají dávány do souvislosti s prebiotickou chemií: elektrické jiskry dokáží v atmosféře iniciovat tvorbu organických molekul. Měření SR na cizím tělese by tak mohlo nepřímo vypovídat nejen o jeho počasí, ale i o podmínkách potenciálně relevantních pro vznik stavebních látek života.

Je ale třeba zdůraznit hranice poznání: mimo diskutovaný Titan ELF signál jde dosud o modelované predikce a teoretické úvahy, nikoli o potvrzená pozorování.