Dvě charakteristické výšky (elektrická a magnetická)

Protože vodivost roste s výškou plynule, neexistuje jedna ostrá horní hranice dutiny. Šíření ELF vln se proto popisuje pomocí dvou charakteristických výšek:

• elektrická výška h_e (≈ 50 km), kde je vázána převážně vertikální elektrická složka pole;
• magnetická výška h_m (≈ 90–100 km), kde je „ukotvena“ horizontální magnetická složka.

Tyto výšky odpovídají dvěma různým hladinám vodivosti, na něž jsou citlivé různé složky pole. Jejich rozdíl h_m - h_e (řádově desítky km) je klíčový parametr: řídí šíření ELF vln a vstupuje do komplexní fázové rychlosti (viz #23). Čím větší rozdíl, tím výraznější jsou ztráty a tím nižší efektivní fázová rychlost vůči c.

Koncept dvou výšek je standardní způsob, jak nahradit spojitý vodivostní profil dvěma fyzikálně srozumitelnými čísly, aniž by se ztratila podstata šíření. Na něj navazuje „knee“ model (viz #22), který profil aproximuje přesněji.