Lokalizace ELF transientů (hyperbolické zaměřování)

Aby měla globální detekce TLE (viz #67) praktickou hodnotu, je třeba zdrojový výboj nejen zachytit, ale i lokalizovat. Hlavní metodou je hyperbolické zaměřování z časů příchodu (TOA — time of arrival): rozdíly časů, kdy stejný Q-burst dorazí na jednotlivé stanice, definují hyperboly, jejichž průsečík určuje polohu zdroje. To vyžaduje přesnou synchronizaci stanic pomocí GPS (viz #67). Guha 2017

Alternativou jsou jednostaniční metody, které zdroj odhadnou z jediného místa měření — například využitím vlnové impedance (poměru elektrické a magnetické složky pole), z níž lze odvodit směr a vzdálenost zdrojového výboje. Tyto metody jsou méně přesné než vícestaniční zaměřování, ale nevyžadují síť synchronizovaných přijímačů. Guha 2017

Lokalizace ELF transientů tak uzavírá řetězec klastru I: energetický pozitivní výboj vybudí Q-burst i sprite (viz #66), Q-burst se přes celou planetu zachytí na řídké síti stanic (viz #67) a zaměřením časů příchodu se určí, kde k nejsilnějšímu výboji — a pravděpodobně i k TLE — došlo.