Teoretičtí předchůdci: Watson, Larmor a teorie vlnovodu
Ještě před Schumannem položili matematické základy popisu šíření elektromagnetických vln kolem zeměkoule dva britští badatelé.
Ještě před Schumannem položili matematické základy popisu šíření elektromagnetických vln kolem zeměkoule dva britští badatelé. G. N. Watson v letech 1918–1919 propracoval ve dvojici prací pro Royal Society matematiku šíření vln kolem vodivé koule (Země) a jejich vedení mezi zemí a vodivou horní vrstvou Watson 1918Watson 1919; J. Larmor přispěl k teorii šíření vln v prostoru ohraničeném vodivými vrstvami.
Jejich práce vytvořily teoretický rámec pro představu vlnovodu Země–ionosféra — prostoru, v němž se elektromagnetické vlny mohou šířit a odrážet mezi vodivým povrchem Země a vodivou ionosférou. Tento koncept vlnovodu je nezbytným předpokladem pro vznik rezonancí: teprve v dobře definované dutině s vodivými stěnami mohou vzniknout stojaté vlny a tedy rezonanční módy. Schumann (#9) na tyto základy navázal, když pro dutinu Země–ionosféra odvodil konkrétní rezonanční podmínku.
Klíčová slova
Zdroje
- Watson1918Watson, G. N. (1918). The diffraction of electric waves by the Earth. Proceedings of the Royal Society of London A, 95(666), 83–99. doi:10.1098/rspa.1918.0050 — Matematika šíření vln kolem vodivé koule (viz #11).
- Watson1919Watson, G. N. (1919). The transmission of electric waves round the Earth. Proceedings of the Royal Society of London A, 95(673), 546–563. doi:10.1098/rspa.1919.0032 — Rozšíření na vlnovod Země–ionosféra s vodivou horní vrstvou.