ELF pole a buněčné mechanismy (vápník, membránový potenciál)

Aby slabé pole v pásmu ELF (extrémně nízké frekvence, kam SR patří) mohlo na organismus vůbec působit, musel by existovat buněčný mechanismus, který je „zachytí“. V literatuře se navrhuje několik kandidátů: ovlivnění toku vápníkových iontů (Ca²⁺) přes buněčnou membránu, posun klidového membránového potenciálu a hypotéza radikálových párů, podle níž slabé magnetické pole ovlivňuje chemii párů radikálů, a tím nepřímo i činnost iontových kanálů.

Tyto mechanismy jsou předmětem aktivního výzkumu, ale jejich evidence je převážně in-vitro (na buněčných kulturách, často při intenzitách polí vyšších, než jaké SR reálně poskytuje) a celkově nejednoznačná. Přenos z laboratorní misky na celý organismus vystavený reálnému, velmi slabému poli SR není doložen. Jde tedy o pravděpodobné dílčí mechanismy ELF polí obecně, nikoli o prokázané působení Schumannovy rezonance konkrétně.