Magnetorecepce a orientace živočichů

Magnetorecepce — schopnost živočichů vnímat magnetické pole a orientovat se podle něj — je etablovaný jev (🔬). U tažných ptáků, mořských želv a dalších druhů je doložen magnetický kompas; vedoucím vysvětlením je mechanismus radikálových párů v bílkovině kryptochromu v oku, případně magnetit v tkáních. Experimentálně je rovněž doloženo, že slabá umělá ELF/RF pole mohou ptačí magnetický kompas rušit — což ukazuje, že biologické systémy citlivé na slabá pole skutečně existují.

Z toho ovšem neplyne, že by orientaci živočichů řídila právě Schumannova rezonance. Vazba magnetorecepce konkrétně na SR je spekulativní (🧪): jde o samostatnou hypotézu, kterou nelze odvodit z obecné existence magnetického smyslu. Je proto nutné jasně odlišovat dvě věci — dobře doloženou magnetorecepci jako takovou od mnohem slabší (a zatím neprokázané) představy, že ji zprostředkovává nebo využívá SR.