Hypotéza evoluční adaptace organismů na SR

Existuje hypotéza, že se pozemský život vyvíjel po celou svou historii v trvalé přítomnosti slabého pole Schumannovy rezonance, a že tato „elektromagnetická kulisa“ mohla být jedním z faktorů, k nimž se organismy přizpůsobily. Z toho plyne spekulace, že *nepřítomnost* tohoto pole — například při dlouhodobém odstínění — by mohla mít fyziologické důsledky.

Historicky se v této souvislosti připomínají i tzv. „bunkrové“ experimenty s cirkadiánními rytmy z 60.–70. let, kdy dobrovolníci pobývali izolovaní od přírodních časových vodítek; část jejich interpretací zmiňovala i možnou roli slabých elektromagnetických polí. Tyto výklady jsou však sporné a nelze z nich odvodit jednoznačnou kauzální roli právě SR. Celá představa zůstává hypotézou: nebyla potvrzena kontrolovanými studiemi, které by SR izolovaly od ostatních proměnných, a je třeba ji odlišovat od prokázané existence cirkadiánních rytmů jako takových.