Lorentzovský tvar čar a modální parametry

Jednotlivá rezonance se ve výkonovém spektru projevuje jako čára s lorentzovským (Lorentzovým) tvarem — symetrický vrchol, jehož profil odpovídá tlumenému oscilátoru buzenému širokopásmovým šumem (blesky). Lorentzovský tvar je proto přirozeným modelem spektrální čáry SR.

Z naměřeného spektra se modální parametry — centrální frekvence f_n, amplituda a Q-faktor (resp. šířka \Delta f) — získávají Lorentzovským fitem: proložením součtu Lorentzových profilů (po jednom na každý mód) měřeným spektrem. Tento postup je standardní způsob, jak z dat extrahovat fyzikálně smysluplná čísla, jež lze dále porovnávat s modely dutiny (viz #18, #19, #22).

Připomeňme, že polohu a počet čar určuje úhlová struktura řešení vlnové rovnice na kouli — sférické harmoniky Y_n^m a Legendreovy funkce P_n(\cos\theta) (viz #15, #16) —, zatímco jejich šířku a vzájemné překryvy diktují ztráty (nízký Q). Lorentzovský fit tak propojuje pozorované spektrum s celou předchozí fyzikou klastru: od eigenmódů přes ztráty až po štěpení módů (#24).